Kolotrasy 2013

Do Klecan po nových cyklostezkách. Celý den je zase teplo a slunečno. Po trase do práce jedeme na Palmovku a potom podél Vltavy až do Klecan. Necháme se převézt přívozem a zpět se vracíme po silnici, chodníku a cyklostezce až do Stromovky. Vystoupáme na Letnou, kde si u zámečku děláme přestávku s výhledem. Sjedeme k Vltavě a vystoupáme na Žižkaperk. Domů se vracíme po cyklotrase číslo jedna. Kávou na slunku, na zahradě, u studny, opět ukončujeme sezónu:-)

Na návštěvu k Slavníkovcům. Ráno je sice zima, ale krásně svítí slunce a tak vyrážíme ještě jednou na kole. Do Poděbrad jedeme proti větru přes Brod a Cerhenice. Na náměstí si u polozavřené cukrárny dáváme karamel. Na cestě do Libic je docela dost plno. Domů jedeme po větru přes Sadskou, Kounice a Tuklaty. Stihli jsme to ještě za světla. Sezóna ještě nekončí:-)

Objevitelská. Ráno zima a pod mrakem. Celý den se to ale vylepšuje a tak nakonec dojíždíme domů pod modrou oblohou. Kopec na Hradešín a pak už jenom dolů až do Hosta (tatarák) a domů. Jedeme výletní tempo a tak si to velmi užíváme. Kávou na slunku, na zahradě, u studny, ukončujeme sezónu:-)

Na severovýchod. Slunečno, zima, večer se zatáhlo. Fučí z východu. Jedeme přes Úvaly, Tuklaty, Kounice a Sadskou do Nymburka. Projedeme městem a pokračujeme stále proti větru na SV. Rozhledna Romanka má polední pauzu a tak se nezdržujeme a jedeme dál, do Křince, kde otáčíme na levou ruku a začínáme se konečně po větru vracet. V Mcelech je pěkná polodřevěná zvonice a taky krátká a opravdu těžká stojka. Následují hluboké lesy, zámek Loučeň, pěkná cyklostezka mimo všechny silnice, ještě jedno kratší stoupání, sedmikilometrové drncání po dlážděné Ruské cestě, kousek hlavní, pětikilometrový úsek pískové cesty, Artéské studny a konečně hospoda. Zbývá poslední stoupání, cesta již potemnělým lesem a jsme doma.

Akce Václavská 60 (11). Zase do Bučin. Celý den krásně slunečno, ale zima. Začínáme lehce z kopce do Brodu, následuje stoupání do Kostelce a první přestávka na občerstvení (pivo, limo, polévka, foto). Sjedeme do Jevan, následuje ostrá krátká stojka a romantické Voděradské Bučiny. Za Vyžlovkou opět navštěvujeme rozhlednu, ale není moc daleko vidět. Z Hradešína jedeme přes Doubek, Babice, Březí, Křenice a Stupice do Koloděj na jídlo do 110.

Domů ze Samechova. Ráno trochu sprchlo, ale jinak bylo celý den krásně. Pršet začíná až deset minut po tom, co jsem vyjel. Snažím se dělat, že to nevidím, ale prší čím dál tím víc a tak zastavuji v hospodě U žraloka. Po chvíli naštěstí přestává a tak znovu vyrážím. Jedu podél Sázavy, přes Stříbrnou Skalici, Jevany na Vyžlovku. Zde zase začíná pršet, ale protože je to domů už jen kousek jedu dál. A po chvilce zase přestává. Sjedu do Úval, projedu lesem a v paprscích zapadajícího slunce dojíždím domů.

Výlet na chatu. Končí odpolední blok, do večeře zbývá hodina a půl a tak jedu na výlet. Začínám velmi ostrou stojkou do vesnice Samechov, po které následuje neméně ostrý sjezd k mostu Na Marjánce, přerušený setkáním s asfaltéry a rozpáleným povrchem nové silnice. A tak "tlačím" z kopce. Dále jedu už pohodovou cestou bez překvapení do Vlkánčic a zase zpátky. Do Samechova se vracím po pravém břehu Sázavy a přes most v Choceradech.

Do Samechova na Outdoor. Vyjíždím už před sedmou, abych to stihnul do devíti. Hned v Sibřině je hrozný provoz a pak ještě v Mukařově, kde zrovna začíná škola. Až do Ondřejova to je prakticky stále do kopce (kde taky jinde čekat hvězdárnu). Následuje ostrý sjezd do Chocerad, most přes Sázavu, kousek kolem kolejí a jsem na místě. Kolo do garáže, ubytovat, osprchovat a na přednášky.

Do Poděbrad (na karamel a obložené housky). Celý den pod mrakem, teplo na hraně a fučí ze západu. Jedeme s Katkou a tak volíme lehkou stovku. V Brodu si na pouti kupujeme žužu. V Poděbradech je zima a nikde nikdo. Domů jedeme až do Hradišťka podél Labe a v Přerově odbočujeme do penzionu Lóny na jídlo.

Dvacet, dvacet, dvacet obráceně. Celý týden bylo ošklivo, ale dnes je celý den moc hezky, jen dost fučí ze západu. Do Brodu jedeme jižně od hlavní. Kromě "krpálu" ve Škvorci, to je prakticky stále z kopce. A po větru. V lese kolem meandrující Šembery je mokro a chladno. Kopec do Doubravčic je docela prudký, ale mnohem kratší než do Kostelce. Z Hradešína jedeme zase prakticky stále z kopce, tentokrát proti větru. Na oběd jdeme do Al Mulina.

Výlet na Karlík. Celý den opět pěkné cyklistické počasí (prý poslední). Jedeme metrem do Stodůlek a pak přes Jinočany, Tachlovice a Kuchař na začátek Karlického údolí. Následuje krásný sjezd až k Berounce. V Dobřichovicích potkáváme Michala s dětmi, jdeme společně na oběd a také společně pokračujeme až do Černošic. Ve Zbraslavi překračujeme Vltavu a stoupáme až k letišti Točná. Domů pak jedeme po cyklostezkách přes Písnici, Kunratice, Milíčovský les, Petrovice (drsné stoupání), Měcholupy a Počernice. Večer jsme překvapivě dost unavení.

Výlet na Křivoklát bez Křivoklátu. Celý den pěkné cyklistické počasí. Začínáme sjezdem z Bubovic k Berounce, který na závěr výletu pojedeme nahoru. Podél řeky jedeme přes Beroun až do Nižboru. Zde začíná těžké a dlouhé stoupání na náhorní plošinu, po které se pak několik kilometrů houpeme lehce nahoru a dolů. Několik kilometrů před sjezdem k hradu otáčíme a sjíždíme lesem k Berounce ve Žloukovicích. Po obědě jedeme zase podél řeky do Nižboru. A zde zase začíná těžké a dlouhé stoupání na náhorní plošinu, po které se pak několik kilometrů houpeme lehce nahoru a dolů. Sjedeme do Loděnice, podjedeme dálnici a krásným údolím přes Svatého Jana pod Skalou dojíždíme k poslednímu stoupání do Bubovic.

Pražské rokle podruhé. Tedy jenom půlrokle. Celý den slunečno a horko. Až na Barrandovský most jedeme stejně jako před týdnem. Dnes však nepokračujeme do Modřan, ale vracíme se po pravém břehu do centra. Z náplavky nás vyhnaly trhy a tak do Hybernie na oběd jedeme přes Karlák. Domů začínáme po zrušené železnici, z Krejcárku sjedeme dolů na Palmovku, pokračujeme dál po cyklo kolem Rokytky a nakonec ještě po tubusu metra na Čerňák. Domů přes Počernice to je jen kousek.

Pražské rokle. Dopoledne slunečno, teplo, později se zatáhlo a trochu ochladilo. Zuzku bolí záda a tak jedu s Katkou. Do Prahy jedeme po mojí cestě do práce. Následně přes Letnou na Hrad a nahoru na Petřín a Ladronku. Ostře sjedeme na Plzeňskou a vzápětí ostře vystoupáme na Vidouli. Přes Jinonice se dostaneme na začátek Prokopského údolí. Zde si ve studánce nabíráme vodu do bidonů. Údolím sjedeme až k Vltavě, přejedeme Barrandovský most, pokračujeme kousek proti proudu, pak vlevo do kopce a jsme v Modřanské rokli. Celá rokle je po povodních a bouřkách plná vyvrácených stromů a polámaných větví. Domů se vracíme přes Průhonice a Kolovraty.

Bučiny - první výlet po dovolené. Bučiny kvůli počasí a taky kvůli měření délky (pojedou se jako Svatováclavská 60). Celý den je vedro, velké vedro a odpoledne největší vedro. Proto vyjíždíme dost brzo, už v deset. Do Brodu to jde, je to celé mírně z kopce. Do Kostelce to jde hůř, protože je to celé do kopce, ale zase je to v lese. Po občerstvení sjíždíme do Jevan, vystoupáme čupíček a jsme v Bučinách. Ty jsou zase moc pěkné. Vyjíždíme z lesa a pak už to až domů nejde. Už žádný les, žádný stín, jen vedro. Ještě že je to pak už jen víceméně z kopce. Doma jsme opravdu unavení.

Mladá Boleslav - Praha

Lázně Bělohrad - Mladá Boleslav

Deštné - Lázně Bělohrad

Štíty - Deštné

Olomouc - Štíty

Lukov - Olomouc

Okolo Lukova

Lednice - Lukov

Okolo Lednice

Znojmo - Lednice

Dačice - Znojmo

Jindřichův Hradec - Dačice

Tábor - Jindřichův Hradec

Konopiště - Tábor

Praha - Konopiště

Za Mikešem do Hrusic aneb trénujeme kopce. Trochu slunce, trochu mraky, hodně větru a hlavně chladno. Jedeme přes Květnici a Strašín na Klokočnou, dolů do Mnichovic a přes kopec do Hrusic. Zde máme malou přestávku v hostinci U Sejků. Dále pokračujeme přes kopec do Velkých Popovic a přes další kopec do Kuří. Následují tři malé brdky a jsme doma.

Dlouhé bučiny. Kvůli počasí, horko slunečno později trochu mraky, jedeme do bučin, protože to je většinou v lese. Stoupání do Kostelce jedu SKY strojové tempo, Zuzka naopak trpí, protože kopec nemá ráda. Následuje první pohodová pasáž přes Jevany až do Hradce a druhé (až 10%) stoupání do Černých Voděrad. A další pohodová pasáž bučinami. Domů jedeme přes Vyžlovku (pěkné výhledy - Bezděz, Ještěd), Hradešín, Březí a Koloděje. Večer jsme docela unavení.

Dvoustovka aneb dvakrát na zmrzlinu do Poděbrad. Vyjíždíme už v sedm hodin, protože to je přece jenom trochu dál. Je docela zima (12°C), lehce svítí sluníčko a proti předpovědi fouká z východu. Jede se krásně, nikde nikdo, všichni ještě spí. V Čelákovicích odkládáme první vrstvu oblečení a stále proti větru pokračujeme dál. V Sadské už svlékáme i bundičky. Stále se ale trochu mračí a tak není úplné vedro. Jsme poprvé v Poděbradech, máme hlad a tak jdeme do pekařství na něco dobrého - koláčky, káva a kakao. Po svačině nás čeká cesta jakoby domů, ale ještě to není úplně domů. Jedeme spíš do kopce a konečně taky s větrem v zádech. Na stém kilometru, v Úvalech u hřbitova, otáčíme a čeká nás to samé obráceně. Ale dříve než se vydáme zpět, nám podpůrný tým (Katka s Márou) přivezl oběd (obložené rohlíky), vodu a povzbuzení. Ve čtyřech se, zase proti větru, vydáváme zpět do Poděbrad. Taky začíná být už docela vedro, ale naštěstí to netrvá moc dlouho a zase se trochu zatahuje. V Poděbradech jdeme konečně na plánovanou zmrzlinu a taky na lázeňské oplatky. Podpůrný tým nás opouští a my se vydáváme na poslední čtvrtinu cesty. Vítr se překvapivě otočil podle předpovědi a my tak i domů jedeme proti větru. V Čelákovicích v pizzerii děláme poslední delší přestávku a pak už nám zbývá jen posledních dvacet kilometrů. Závěr je dost do kopce a tak to jede jen velmi pomalu. Do Klánovic po cyklo už jedeme zase sami, nikde nikdo, všichni už jsou doma. A pak už stojíme u branky a na tachometru máme 201 km. Dokázali jsme to!

Znovu do Poděbrad (karamel a točená tvarohová). Slunečno, teplo, lehce fouká z východu. Jedeme obráceně lehkou stovku, jako poslední test plánované dvoustovky. V Úvalech Zuzka trochu závodí s cyklistou, co se na ni ošklivě podíval u závor. A vyhrává:-) Za Pečkami sledujeme první následky povodní. Na okruhu u Velimi testují maximální rychlost lokomotivy (zahoukala nám). Labe na cyklostezky nedosáhlo a dnes je na nich příjemný klid. V Čelákovicích si dáváme odpočinek a pizzu na půl. Domů je to pak už jenom kousek.

Zase do Poděbrad (lázeňská oplatka). Ráno přestává pršet a tak v 11 vyrážíme. Jedeme lehkou stovku, jako test první poloviny plánované dvoustovky, kdy druhou stovku pojedeme po stejné trase, ale obráceně. Slunečno, lehce chladno, fučí ze západu a tak to do Poděbrad moc pěkně jede. V Poděbradech se zatahuje a první déšť nás zastihne hned v Sokolči, druhý v Milčicích a třetí v Brodu. A protivítr vždy v bouřkách přechodně zesílí. Domů dojíždíme sice za slunka, ale vzápětí přichází další přeháňka. To už sedíme doma v teple, u Gira. Ovšem na Tre Cime di Lavaredo sněží.

Pražské kolo "proti". Slunečno, teplo. Fučí z východu, ale nakonec se ukazuje, že tento směr větru spíš pomáhá. Takže k přívozu a následně do kopce k letišti je to dnes snazší. Zde také chvíli pozorujeme přistávající letadla. Svačíme ve stánku v Jenči - koláč, párek, malina, nealko. Následuje úsek stále nahoru a dolu a dlouhý sjezd do Černošic. Do Vraného je omezen provoz kvůli padajícímu kamení. Následuje kopec do Zvole a vydýchávací přestávka v hospodě. Pak už je to až domů víceméně z kopce. Unavení večeříme ve 110.

Benátky. Slunečno, ve stínu chladno, na slunci akorát. Jedeme přes Mochov, Ostrou a Milovice do Benátek. Kolem Milovic je hodně zvláštní krajina. Domů jedeme kvůli velkému provozu přes Starou Lysou a Sojovice. V Káraném nahradili lávce přes Labe schody sjížďkou. Z lázní nás straší déšť a tak spěcháme domů.

Opět do Poděbrad. Tentokrát na karamel, točenou vanilkovou a lázeňské oplatky. Jedeme další stovku, jako test druhé (lehčí) poloviny plánované dvoustovky. Je teplo a střídá se slunce s mraky. V Cerhenicích nás kříží bouřka a tak jdeme na polívku. V Poděbradech je dnes všude opravdu hodně lidí. Domů po větru to jede rychle a samo. V pizzerii v Čelákovicích nemají na jídelníčku maso a tak jedeme na večeři k seniorům. Bylo to zase dobré a zase pomalé. Dnes by se dalo ještě kousek ujet.

Do Poděbrad na točenou jahodovou. Jedeme stovku, jako test první poloviny plánované dvoustovky. Lehce zamračeno, sem tam slunce, teplo tak akorát, fouká z východu. Rozkvetlá řepka evokuje trasy Tour de France. Do Poděbrad je to v pohodě, zpět už je to horší a podruhé by to dnes rozhodně nešlo. V Kounicích v hospodě vaří vlastní pivo - Kounický ležák.

Akce Prvomájová padesátka (9). Celý den pod mrakem a chladno, zvlášť dopoledne. Fučí zase z východu. Kvůli jídlu "padesátka" protažena na šedesát kilometrů. K Labi je to pohoda - z kopce a po větru. Podél Labe už je to proti větru trochu horší. V Brandýse jsem si při pokusu o skok na obrubník ustlal. Naštěstí bez následků na jakoukoliv funkci. Čelákovice projíždíme v pohodě kolem vody. U zdymadla začínají stavět novou lávku, která má být hotová v říjnu. Do penzionu Lóny přijíždíme od Mochova. Jídlo bylo jako obvykle dobré a velké. Po jídle to je domů už jenom kousek.

Dvacet, dvacet, dvacet (do kopce, z kopce, po rovině). Celý den slunečno, ráno docela chladno. Fučí z východu. Jedeme přes Dolní Počernice, Dubeč, Nedvězí, Březí a Babice proti větru do kopce k Šembeře. Zde krásně kvetou sasanky hajní a orseje jarní. Z Brodu se rychle po větru vracíme domů. Na jídlo jdeme v Úvalech do Ristorante Trincea. Dobré, ale hrozně pomalé. Byla slunečná neděle a tak byl docela velký cykloprovoz.

Svatební cesta (27). Kvůli předpovědi jedeme o den dříve a vyplatilo se to. Celý den teplo, slunečno, sem tam mráček. Fouká z jihu. Jede to o poznání lépe než v neděli. Tam jedeme přes Brod a Bylany, cestou zpátky zajíždíme do Semic a Přerova. Na jídlo se zastavujeme v Penzionu Lóny. Byl všední den a tak byl docela velký provoz.

Konečně první výlet. Jedeme obrácenou upravenou prvomájovou padesátku. Ráno lehce pod mrakem (sem tam pár kapek), k večeru slunečno. Na cyklo u Labe překvapivě docela klid. V Čelákovicích je uzavřený přechod přes zdymadlo a tak je zřízen přívoz. Silnice jsou po zimě totálně rozbité. Dobře jsme se najedli v Dřevčicích. Večer, jako každý rok po první vyjížďce, únava a bolest. Díváme se na klasiku Amstel Gold Race, kterou vyhrál Roman!